Monzun

Jednoho prašného a horkého dne přivalily podivné mraky, začalo pršet a Nepál se začal před očima měnit k nepoznání... Když jsem si před odjezdem četl o monzunem, očěkával jsem, že to bude to nejhorší období, které mě tu potká. Ovšem příroda mě rychle vyvedla z omylu. Ochladilo na příjemnou teplotu a ostré slunce je většinu dne cloněno spásnými mraky, takže se necítíte v poledním čase jako kuře na grilu.

Je pravda, že občas prší dost dlouho, ale mám déšť rád. A když přestane, dějí se věci... Po dvoudenních deštích jsem ráno vykoukl z okna a oslnila mě něhorázná zelená barva naostřená slunkem. V údolí se válely roztrhané mraky a vyčištěným vzduchem prosvítaly pozdravy nádherně modrého nebe. Po prašném období si připadáte jako v novém světě. Když je déšť obzvlášť silný, hořím netrpělivostí, jestli se vyprší dost na to, aby se mraky rozhrnuly jako opona v divadle. Pak mě skrze rozervaná patra chomáčků oblaků důstojně zdraví mocní velikáni. Zrovna před několika dny se otevřelo takové himalájské okénko při západu slunce. Obloha se na západní straně vyčistila, červánky zalily kopce krvavým přílivem a slunce zapadalo kousek od špičaté čepice hory Manaslu, která se uráčila vystrčit nos z šedobílých mraků. Na znamení pomíjivosti ale nebe opět zakryje svou tvář, aby darovalo zemi v mocné přepršce další vláhu.

Kromě rostlin a jejich nádherných květů se probouzí i méně příjemná část přírody. Komáři vyhlásili první svatby a z několika kusů, které jsem občas vyobcoval z místnosti se staly početné davy. Při pohybu v porostu si člověk občas připadá jako v hororu - to že se někde objeví nehorázně velký a barevný brouk je ještě docela příjemné, ale vidět v akci macaté pijavice jo neuvěřitelná podívaná. Pohybují se píďalkovitým pohybem - ovšem s tělem dlouhým skoro deset centimetrů ukrutně rychle a na vhodném místě se přisají svými slizkými držadly na okraj listu. Lačně natahují krk do okolí, zda nenarazí na nějaké teplokrevné krmivo. Jak se jich dotknete, neváhají. Myslel jsem, že na ně vyzraji dlouhými kalhoty a pohorami. Ale když jsem se večer odstrojil vyděsili mě dva obrovské krvavé fleky. Na rozdíl od komárů pijavice krví nešetří. Nažerou se, odpadnou a ránu nechají lajdácky otevřenou. Některé hodně odvážné mrchy na vás občas spadnou ze stromů, takže cesta do vláhou zaplavených lesů se stává ihned o něco dobrodružnější.

Nepříjemné je v deštivém období cestovat. Prašné, ale sjízdné cesty se začnou měnit v ringy bahenních zápasů, kde spolu soupeří auta, motorky, autobusy, lidé, i zvířata. Vítěz sice projede první, ale bahno nemilosrdně pokryje i poražené. Na některých místech hrozí sesuvy půdy, kterou na prudkých svazích zpevňuje jen málo stromů a voda umí divoké věci. Pokaždé, když takové místo míjím, vzpomenu si na kus utrženého kopce nedalek vesnice Tar, který jsme viděli v autobusu. Majestátné hoře z jedné strany voda vyrvala zaživa kus těla a surově odhodila do obydleného údolí. Některé ulice v Kathmandu se změní v obrovské louže, takže jízda na kole dostane novou slalomovou dimenzi.

Ale i přes to, i když jsem to nečekal, si mě monzunové období získalo na svou stranu. Díky za to.